Vždy jsem chtěl pracovat na tom, co mě baví. Baví mě čísla, logika, kombinatorika,
ale i trochu psychologie, komunikace s lidmi a celkový přístup k nim.
Když jsem se seznámil se svou přítelkyní a dnešní manželkou Renatou,
pracoval jsem v softwarové firmě.
Dalo by se říct, že jsem pracoval
až 16 hodin denně, 6,5 dne v týdnu. Postupně jsem si uvědomil, že takto to do budoucna nepůjde.
Nechtěl jsem zažít situaci, kdy by se dítě jednou v neděli zeptalo maminky: „A kdo je ten pán, co k nám chodí v neděli na oběd?“ Začal jsem proto přemýšlet o tom, co dělat, ale zároveň mít možnost rozhodovat o tom, kdy pracovat a kdy ne. Chtěl jsem také jasná a spravedlivá pravidla odměňování, která nezávisí na náladě šéfa nebo na tom, kdo komu podlézá.